Smith Rock, Yosemite Valley, USA - výlet za lezením

Každoročně parta nápadů udeří mě do hlavy. Bezvědomě si říkám "Je už zas nutné ulevit si...ústy odprdnout si...údy trochu rozházet po světakoutech". Nejde vlastně o nic a vlastně tak trochu o všechno. Určitě to taky znáš. Jakýsi pocit zadostiučinění rozlívá se Ti pak po těle a Ty na chvíli vypustíš všechno, co se v Tobě drželo-potilo-lopotilo.

Jeden z nápadníků týkal se dálek, kam/kde jsme (naše grupa jako) se ještě nikdo předtím nepodíval. Z názvu příspěvku uz možná tušíš a tušíš dobře, že se jedná o Spojené Státy Americké, zkrátka Amér...

Lidé jsou dnes rychlozrací. Vše jen kmitá kolem. Já kmitám. Ty kmitáš. Fyzika. Nikdo se nikde nezdrží. Nejde než upustit od původního plánu o článku románového rozsahu. Ani Ty a ani já bychom to po mě nečetli. Nemá to kvalitu. Pojďme se tedy raději vydovádět na fotkách. Ony ty fotky se linou jako nit celým naším výletem a zachycenou realitou napovídají, co se vlastně stalo...a jak...a kde....a s kým. Klidně si něco i domysli, ať Tě to víc baví. Se nestyď. Je to jenom hra.

Rozpoutám to snad jen úvodem, kde naznačím, že z Prahy letíme přes Amsterdam dále do amerického Portlandu ve státě Oregon.

Účastníci zájezdu jsou samí seriózní chlapci (najeď myší na obrázek a spatříš jejich pravou tvář):

A ještě dodatek, aby bylo jasné, že cizí peří není moje -> Většinu fotek pořídil Petr, Andy a Martin. Diky chlapci.
Andy, kamarád z Německa, optimista, kecalista, architekt, holka pro všechno ... 

Petr aka Pítrs, hlavní navigátor, jídlakráječ, šachista, nekonečný debatér o všem a o ničem ...

Martin aka Kaštan aka Messner, hlavní skladník, kvantitativní fotograf ...
Moje maličkost ... nebudu radši hodnotit, srovnání s ostatními by bylo dosti tragické.

Naše cesta začíná ...


V Portlandu jsme si půjčili auto a míříme směrem k hlavnímu cíli našeho zájezdu. Cesta není složitá ... jak vidíš.
Vraky aut, jejichž řidiči patrně zapomněli zatočit na jedné z mála zatáček, které tady mají.



...jsme u cíle...hned druhý den...to nevadí...právě naopak...



Po cestě ke skálám je na co se dívat ...

Mezi zelenými keři a skalami je údolí řeky Crooked River. Tam se leze, ale nejenom tam. V pozadí sopka Mount Washington, 2376m.
Three Sisters (všechny tři lehce přes 3000m).
A už se leze ...


Kaštan v jednom z prvních rozlezů v devíti-galonových-kýblech, aneb rozuměj madla madla madla.
(Nine Gallon Buckets, Morning Glory Wall, 5.10c)


V jedné z místních oči tahajících linek. Cesta byla dříve lezena po vlastním, ale prý to bylo o držku. Teď už je odjištěno, takže z hlediska bezpečnosti není co řešit.
(Zebra Seam, Morning Glory Wall, 5.11d)
Jedna z nejznámějších cest ve Smith Rock se zove Chain Reaction. Kusovka tam bohužel nepadla, ale stále žije v našich srdcích. Delikátní pasáž na hraně pod převis, kde je nutno sebe mrštit vzhůru do madla.
(Chain Reaction, The Dihedrals, 5.12c)


Pítrs (vlevo) v další z místních klasik.
(Heinous Cling, The Dihedrals, 5.12a k prvnímu řetězu, 5.12c komplet)

Jedna ze Tří Sester v šípkovém opojení.

Perspektiva?


Jedna z ikon Smith Rock -> Monkey Face. Přibližně 120m vysoká věž, na kterou vede nejtěžší cesta oblasti (Just Do It, 5.14c)
Monkey Face z "druhé" strany. Po "prostřední" hraně vede Spank the Monkey, 5.12a.

Nádherná cesta od začátku až do konce.
(Hemp Liberation, Snake Rock, 5.10d)

Charakter většiny cest jsou hrany, kolmice, položenky ... prostě old school:)
(Latest Rage, The Dihedrals, 5.12b)


(Latest Rage, The Dihedrals, 5.12b)


Rákosníci jsou prostě všude:)
Velice oblíbená cesta -> Wedding Day, The Dihedrals, 5.10b




Silově vytrvalostní kousek. Celá cesta je vícedélka vedoucí až na vršek Picnic Lunch Wall. Nástupní délka ovšem stojí za to.
(Five Easy Pieces, Picnic Lunch Wall, 5.12a)
Five Easy Pieces, Picnic Lunch Wall
Po práci legraci.

Jedna z nejhezčích cest, kterou jsem měl tu čest si vyzkoušet. Tři převisy -> první na rozpumpování, druhý s nejtěžším místem v cestě a třetí, největší, jako střecha kryjící Tvůj traverz doprava před vytrvalostním výlezem k řetězu. Pecka.
(Tsunami, Shipwreck Wall, 5.12c)
Populární kousek na Shipwreck Wall. Silový nástup a parádní dolez po kyzech.
(Blue Light Special, Shipwreck Wall, 5.11a)


Oslavný jumpík po úspěšném přelezu.
(Purple Aces, Shipwreck Wall, 5.11b)
Ranní světlo trvalo vždy zhruba 20 minut, ale stálo to za to.
Většinou jsme šáhla nepoužívali, ale v Dreamin' jsme učinili výjimku, neb ten začátek nebyl úplně "na jistotu".


Další z místních kultovek. Už z dálky uvidíš tuhle lajnu svítít mezi ostatními. Doporučuju "sebrat koule" (ideálně svoje) a zkusit to.
(Dreamin', The Christian Brothers, 5.12a)


(Dreamin', The Christian Brothers, 5.12a)


Po cestě k Monkey Face.


Užívačka na úpatí Monkey Face. Konkrétně v cestě Moving in Stereo. 5.11d


Highliny.


Vlez do "úst opice". Jedna z nejlezenějších cest na Monkey Face. Část se leze technicky.
(Pioneer Route, Monkey Face, 5.7)


Chceš výhled? Chci !!!


Každodenní most přes Crooked River.


Vlna


Pěkná cesta, kde celá vrchní polovina "lehce" duní a jednou půjde dolů.
(Honey Pot, Picnic Lunch Wall, 5.9)

Pokec.


Asi týden nám trvalo, než jsme si zvykli v tomhle jezdit (Chevrolet Impala 2014). Co si budem povídat, není to úplně náš štajl:)

Do této cesty jsme Messnera namotivovali deseti pivy, jestli to dá na kusovku (přelézt v kuse bez pádu) ..... No a jak to dopadlo?(Heresy, The Christian Brothers, 5.11c)
Dobře...piva nám zůstala, takže jsme se o ně patřičně postarali:)
Další z úhlů pohledu.


Jazýček.


Vyjeli jsme jinam... Kam? No přece do Yosemit-Josemit.
Cesta vedla kolem Lake Tahoe...přiblžně 0 stupňů Celsia, lehce sněžilo...změna...


Lake Tahoe. V jeho okolí se taky leze, ale klimakterické podmínky nás přesvědčily nezůstat.

Ubíhající slunce v západu.


Buď nad věcí ... říkali jsme si.


Boby, sáně ... hurá na ně.


We are getting closer...


Ikony lezení -> Vlevo kilometrová stěna El Capitan (El Cap) a vpravo poloviční domek, Half Dome. Yosemite Valley. Slina padá z úst.



Ubytování jsme si vybrali dobře.


Jeden z nejznámějších bouldrů nejen zde, ale taky na světě. Midnight Lightning přímo v Camp 4. První přelez Ron Kauk v roce 1978 a jako první kočka Lyn Hill v r. 1998. Obtížnost původně V8, ale teď? Kdo ví...

Midnight Ligtning v celé své kráse. Kousek nalevo jsou záchody v celé své kráse.


Standardní čaj o páté. Jídlo a jiné voňavky bylo nutno uschovávat v medvědovzdorných (bearproof) bednách.

...takže bacha na to !!!

Kempovací rozhovory.


Výhledy.


Tak jak to teda vzniklo ten Half Dome nebo co?
...občas Ti to může být jedno, když to takhle vypadá...
Yosemite Valley.
Některé stromy byly krásné.
Západy.
Najdi El Capa :)
Každovečerní kulinařina.
Při lezení jedné z cest jsem se ohlédl a hle ... zase Half Dome a hle ... zase západ slunka. Tahle scenérie měnila co dvě minuty své zabarvení. Neskutečnost.

Queensize portaledge
Andy se málem zbláznil radostí, když jsme více méně náhodou dorazili pod nástup cesty The Nose (jedna z nejznámějších cest na El Capa). Jelikož první délka Pine Line nebyla obtížná, mohli jsme si ji vyzkoušet i my obyčejní smrtelníci, kteří po vlastním moc nelezem.


Stále Pine Line .... a nad Andym kilometr žuly.

Výběr materiálu Reinholdem Messnerem, tak co chceš víc !!!???

Ještě jednou Half Dome a jeho zhruba 600metrová stěna.


El Capitan v celé své ohromnosti.


Valley Uprising :)))

Bye-bye...


Zvířecí říše ...











Žádné komentáře :