Sportovní lezení v Dolomitech, část 2. (plus něco málo navíc = Ötztal a Buzet) ...

hojAhoj,

se díváš na článek, který obsahuje jednak informace k některým oblastem a druhak personální výlev. Obojí se pokusím rozdělit do svou samostatných částí, ať si můžeš vybrat tu, která Tě zajímá. Jako první uvedu souhrn lezeckých oblastí a pár "užitečných" informací k nim. Dále pak příběh.


Itálie

Obecně: Spaní lze praktikovat "na divoko", pokud se člověk nechová jako debil. Pokud jsme stavěli stan, tak vesměs po setmění a ráno jsme moc nepolehávali. Samozřejmostí je nenechat odpadky a až půjdeš kakat, tak buď jako krteček a vem si s sebou lopatičku a vše po sobě zahrab. Ceny byly vesměs dražší než u nás. Přece jen jsme jeli na měsíc, takže jsme ceny řešili víc, než kdybychom jeli na týden. Drahé bylo zejména koření, maso, benzín (1.6E/litr), některá zelenina (brokolice 2E/ks, lilek 2E/ks, cuketa totéž) a některé ovoce, chleba. Levné bylo víno, sýry. Tip pro nákup: Pokud budeš v Cortina d'Ampezzo, tak nakupuj v supermarketu Kanguro, kde jsou levnější a navíc mívají supr "slevové nabídky" (La Cooperativa je dražší). Pokud nejsi vinař, tak jednou zkus i krabicové víno. Možná Ti to bude stačit, stejně jako nám. Nesrovnávej to s vínem českým.

A teď už k jednotlivým lezeckým oblastem...

Bernardi (viz obr. níže)
Popis: Malá, ale pěkná oblast poblíž Wolkensteinu (Selva di Val Gardena). Kvalitní šutr. Všechny cesty v menším převise po lištách a dírách. Celkem jich tu je 12 v rozmezí 6b až 7b.
Specialita: Pod skalou je po celé její délce koberec, takže i v deštivém dni se budete cítit jako v obýváku. Fakt pohoda...viz jeden z obrázků níže. Možno lézt i za deště a to skoro všechny cesty (odzkoušeno). 

Steinerne Stadt / Citta dei Sassi (viz obr. níže)
Popis: Název v překladu znamená něco jako "Skalní město" a skutečně tak taky vypadá. Desítky menších či větších šutrů popadaných před = pod masivem Langkofel, na který je při lezbunku parádní výhled. Cesty všemožného charakteru podle toho, jak si který šutr na zemi ustlal. Supr pro rodinky. Bouldristi se tady taky vyřádí. V okolí se motá hodně turistů, ale k samotným sektorům turistická značka v 99 % nevede, takže na pohodu. Zalezou si ti, kteří hledají cesty od 4 po 7c.
Specialita: v létě lze vždy najít nějaký stín. 

Sass de Beita
Popis: 65 cest po dolomitském šutru poblíž Passo Falzarego. Obtížnost v rozmezí 5a - 8a. Z parkáliště cca 3 minuty.
Specialita: V létě najdeš vždycky něco ve stínu. Poblíž je hrádek Andrez.

Landro
Popis: tři sektory, krátký přístup...1 minuta od parkoviště. Obtížnost v rozmezí 4 - 8b. Lehčí cesty pěkné, těžší poměrně drolivé, občas sekané.
Specialita: Možnost lézt i za deště, a to i lehčí cesty. Koupačka v Lago di Landro.

Landro Höhlen / Grotte di Landro (viz obr. níže)
Popis: Dvě jeskyně cca 30 minut nad Lago di Landro. Supr výhled. Cesty v rozmezí 5c - 8c.
Specialita: Jelikož zhruba polovina cest "se odehrává" v jeskyních, lze lézt i za deště. Po delších deštích to bude prochcané. Koupačka v Lago di Landro.

Rienztal / Val Rimbon
Popis: Jedna z nejstarších oblastí v regionu. Obtížnost v rozmezí 3 - 8a+. Přístup cca 40 minut. Velký výběr cest v rozmezí 5 - 7 franc. stupnice. Je to na jih, takže sem pere slunko.
Specialita: Delší přístup je vykoupen kochačkou na Tre Cime. Při přístupové cestě teče potok s možností osvěžující koupačky.

Tridentina
Popis: Kolmé a převislé stěny. Obtížnost 5c - 7c a kousek je oblast Eiszeit, která nabízí hlavně těžší cesty (8 franc. stupeň). Cca 5 minut od parkoviště.
Specialita: Dobré na léto (SV orientace). Poblíž je via ferrata Brigata Tridentina, což zaručuje solidní příliv turistů a plné parkoviště.



Závěrem tip do lezecké budoucnosti...cha!

V Chorvatsku při hranicích se Slovinskem vznikají nové a nové oblasti. Za zmínku stojí okolí města Buzet. Zejména oblast Buzetski kanjon s pěti sektory, ve kterých lze lézt celý rok, neb orientace sektorů je různorodá. Dále bych zmínil Istarske Teplice, oblast Pandora s PSYCHO převisem (viz obr. níže) a Kompanj s cestami ve všech obtížnostech.

Nový průvodce vyšel relativně nedávno (2014) a info k němu najdeš na www.krimp.si.  My ho koupili za 20 eur v kempu Vovk v Ospu. Nejdřív mi přišel trochu na pytel...snaha o "zbytečnou" originalitu, nicméně po pár použitích jsem si ho oblíbil. Delší texty jsou šité vtipnou nití. Najdeš v něm i historické poznámky týkající se dané oblastí, ať už se to týká lezení či daného regionu obecně. Piktogramy u každé oblasti Ti dají rychlý a celkem i detailní přehled co čekat. Speciální pozornost je věnována počasí, aneb KDY se dá v dané oblasti lézt, což mi v jiných průvodcích chybí. Kromě Buzetu je v průvodci ještě okolí Ospu a Terstu. (Pozn: tohle neni reklama, ale soukromý názor...kapiš)





PŘÍBĚH

A nyní již přistupme (raz-dva-tři-ááá-dva-tři) k subjektivnímu plku. Nutno předem varovat, že je to spíš souhrn příhod, než cestopis. Jeho účelem není popsat cestu, ale popsat náladu a prostředí. 

To bylo tak...


Měsíční trip je před námi. Předpokládaný plán doznával změny za pochodu, netřeba jej tedy zmiňovat dopředu. Hlavním cílem byly Dolomity, ještě předtím jako aperitiv jsme si dali žulu v Zillertalu a Ötztalu a jako dezert vápno v Ospu. Chlamst...

První lezecký den jsme strávili v oblasti Kampermauer poblíž sedla Hengstpass. Lezení to není špatné, cest hafo, nicméně jelikož jsme neměli průvodce (knižního), tak jsme to museli tak nějak otipovat, no a nakonec jsme si i celkem normálně zalezli. Už jsme se ale těšili na Zillertal, který už oba známe. Tam nás již s otevřenou náručí čekají staří mladí známí Vojtas, Sylva a Letyna (psisko). Lezem hlavně na Ewige, což je jedna z nejprofláklejších oblastí. Lidí je tu jak psů ...haf... a to tu ani není Letyna, neb V & S jsou jinde. Večeře probíhá v rytmu pstruhů, které Vojta zcela legálně na svůj rakouský celoživotní rybářský lístek pochytal. Budiž mu za to dík!! Na oplátku kupujem další den v supermarkáči nanuky, které neomylně vybírá Sylva. V marketingu sice nepracuje, ale asi by měla, protože jí stačí pouze pár vět k tomu, aby nás přesvědčila ke koupi většího množství "mini-nanuků". Prý je to nejekonomičtější a nejchutnější varianta ze všech. Na každého vycházejí 3 (slovy TŘIII !!) kousky. Ještě teď mě studí mozek. Prý mini... V Ziloši ještě potkáváme Džangliho s Verčou. Džangli povídá něco o vlhkosti, teplotě a rosném bodě. Oba meteorologové nás záhy opouští, skrýt se někam do houští (a to je rým).


Petra hlídá u zillertálsého plotu u Ewige Jagdgründe.

Z Zillertalu přejedem do vedlejšího údolí, kde relativně před nedávnem vyhrabali Oetziho (bu-bu). Po cestě mě Petra překvapí rozumem, že prý se málo vsázíme (Ženy občas přijdou s něčím, co člověk opravdu nečeká.) Navrhuji tedy lezeckou sázku. Vyleze-li Petra další den 6a+, zvu ji na kafe. Nevyleze-li, zve mě na pivo. Mohu naznačit, že ještě než se mi sběhla slina na pifko, tak Petra už se mi smála u slaňáku s 6b+ v kapse. No tak jsem ji pak teda pozval na kafe...ze společných peněz...cajk.

V Ötztalu lezem v oblasti Niederthai a Engelswand. Ta první je skryta v krásném lese plném pěšinek, stromů a malebných kamenů. Ta druhá je kousek od auta, na zelené louce. Obě stály za to.
Rozlezové 5c v Niederthai, sektor Pyramida.
Vojtěška v cestě La Era (7c+), sektor La Era, oblast Niederthai. Supr silová pecka o délce cca 10 metrů. Parádní pohyby a záhyby. Vojta ji poslal a já jsem ji posral.

Opět La Era ... viz obr. výše.

Vojtovi se Sylvou už pomalu dohasíná dovolenkový ohníček, takže se musí začít vracet do Brna. Je tedy čas na "páčko". My startujeme naši nabušenou mašinu -> bohužel hlavně věcmi a přes Timmelsjoch projíždíme do Itálie a míříme k městečku Selva di Val Gardena, aneb Wolkenstein. Každé městečko či vesnička tady má italský i německý název. Za celou dobu pobytu v Dolomitech potkáváme kromě turistů a lezců velký počet cyklistů, ať už na horácích, nebo silničkách. Respekt si zaslouží všichni, protože ty kopce tady jsou psycho. 17.8. má Petra svátek a já tak jako každý rok jsem si vzpomněl, protože jsem ještě nikdy nikdy nikdy nezapomněl. Nikdy... Jako dárek dostává můj sladký polibek a za odměnu může sbalit stan.


Při sjezdu ze sedla Timmelsjoch natrefíš po cestě na několik turistických "pičovinek", které ovšem mají své kouzlo a občas se i dozvíš něco o místní krajině a lidech.

Jak říkám..."pičovinek"...viz obr. výše.

Lezeme v oblasti Bernardi. Opravdu málokde (nikde??!!) je pod celou skalou natažen koberec, aby byl jistič v maximálním komfortu.


Oblast Bernardi. Koberec se vzorem anglických trávníků byl fajn. Zrovna pršelo, ale pod převisem je nám hej.

Jeden z večerů trávíme na parkovišti v městečku Siusi allo Sciliar. Zatímco večeříme nějakou z našich gurmánštin, zaklepe nám na okno postarší týpek s úsměvem ve tváři. Otevírám okno a slyším radostnou němčinu, kterou nám sděluje, že s Čechy dříve pracoval a jako důkaz nám předal dvě piva. Co k tomu dodat...ten chlapec nám prostě udělal radost...

Už na začátku tripu jsme se dohodli psát si deník. Impulsem pro to bylo, že těsně před odjezdem jsme našli deník z jednoho z našich minulých výletů (2008, Francie). Věc se má tak, že se po týdnu budem střídat ve psaní. Petřin týden však uběhl jako voda a řada přišla na mě. Ach néé. Zpravidla vše píšu s několikadenním zpožděním a každý večer schytávám nadávky a mnohdy i fyzické násilí ze stran Petry, která deník psala poctivě (...šprtka...).

Lezeme v oblasti Cita dei Sassi. Všude spousta rozházených až 20m šutrů. Město kamenů...jak říká název. Moře kamenů... kuře...stavení...

Domek (vrchní stanice jedné z lanovek) na úpatí kopce Langkofel před setměním. Na spodním obrázku jej najdeš taky.

A domek po ránu. Ranní káva již bublá...

Pod Langkofelem je oblast Cita dei Sassi...to jsou ty kameny rozházené dole.

Jedno z rán, které jsme strávili pod nádherným kopcem Langkofel jsem zjistil, že má urozená hlava celou noc spočívala cca 30 cm vedle HOVNA!! Ano, byl jsem sice oddělen stěnou stanu, nicméně tak blízké setkání tohoto druhu jsem ještě nezažil a dost to mnou otřáslo. Doufám, že tím hovnem taky. Za pomoci klacíků a lopuchů jej pak ráno Petra na můj příkaz odstranila. Naštěstí bylo psí...prostě muselo být !!


Seriózní záležitost.

V Dolomitech pochopitelně roste květeny až až...

V odpočinkový den se jdeme projít pod věže Sella kousek od stejnojmenného sedla. Plánujeme, že další den vylezeme na jednu z věží, nicméně počasí vše zhatí a nestane-nestalo se tak. Krásné výhledy nám už ale nikdo nevezme. Sella věže jsou vhodné pro první vícedélky v horách, neb štandy a další jištění je na svých místech a vlastním matrošem se dojišťuje pouze sem...případně tam.

Pordoispitze a odpočinkový den v okolí sedla Sella.

Lezeme v oblasti Tridentina (Lezu cestu se zajímavým názvem "The art of navigating by the stars". A teď se dívám, že je to album skupiny Sieges Even, kterou neznám, ale poznám).

V jedné z dalších oblastí (Sass de Beita) Petra přelézá svou nejtěžší cestu zájezdu: Falsa partenza, 6c. Juchůůů, máme oba radost. Jsme obklopeni přerostlými kostkami z dolomitského vápna. Přes den jsme pozorováni dvojicí "divných Poláků". Nerespektují naši intimní zónu, přistupují na vzdálenost kratší než metrová smice a dosti zvláštně čumí. Petře se pak o nich v noci zdá, když spíme pod temným převisem. Všechny hvězdy vyplavaly na nebe a je celkem zima. Uprostřed noci po močení se mi daří "rozjet" zip na spacáku. Je to radost si s tím pak 20 minut hrát, abych jej zase zapnul. Zejména se těším, že to budu muset opakovat častěji.

Lezeme v oblasti Sass de Beita.


Odpařující se plot.

Svačina pod začátkem cesty Paradise Road, oblast Sass de Beita.
Roztomilé je naše odlišné vnímání počasí. Dalo by se to zjednodušit tak, že kdykoliv mi je příjemně, tak Petře je zima, ruce má zkřehlé a na tváři zamrzlý úsměv. No a zákonitě, když mi je vedro jak sviňa, tak jí je ideálně. Také mě pobavilo, když jsem ke konci pobytu dle Petřiných slov zjistil, že nám prý vlastně neustále pršelo, když já to vnímal tak, že pršelo pouze pár dní. Ynteresantna neshoda.

Stala se nám příhoda, kdy jsme se po svačině na odpočívadle rozjeli vstříc lepším zítřkům a nějaké auto na nás začalo troubit. Tak jsme si řekli, že jsme tam asi něco zapomněli. Cesta byla dost do kopce a otočit se bylo možné až cca po 100 metrech...rozuměj několika serpentinách. To už na nás troubil někdo další a ve zpětném zrcátku jsem viděl, že ukazuje prstem nahoru. To mi docvaklo, že jsme asi nechali něco na střeše. A taky že ááno. Nechal jsem tam sklenici sušených rajčat a lžičku. To že se v žádné zatáčce nezřítily mi je záhadou. Asi jezdím opravdu velmi citlivě...ano ano, to bude vončo.

Lezem v oblasti Landro a Landro Höhlen.


V oblastí Landro Höhlen byla šikovně nainstalována tato lavička, ze které býl parádní výhled od kraje...hlavne na Lago di Landro.

Landro Höhlen.

Slevu na rajčata v jednom supermarketu v Cortine využíváme stále více. Nejdříve kupujeme půl kila, pak kilo a nakonec dvě a půl. Cena za kilo je cca 15 Kč. Rajčatový salát je zkrátka skoro ke každému jídlu... NE! Ke každému jídlu.


Skoba a Petra.

Vzpomínky na zimní olympiádu v Cortině d'Ampezzo (1956) najdeš na více místech. Z fotky to sice není patrné, ale skokanský můstek již je značně za zenitem. Edukativní pozn.: Byly to první zimní olymp. hry, které se vysílaly v televizi.

Lezeme na Cinque Torri.

Při odjezdu z Cinque Torri mi srdce radostí poskočí, neb jsem porozuměl malému chlapci, kterého jsme minuli. Při našem průjezdu kol něj ten uličník zvolal "que belle Skoda"...anoano, felda pro tuto mladší generaci je již kousek vskutku antikvariátní. Roztomilý to klučina...


Ranní slunko pod Cinque Torri a Petra mu nastavuje svou "pravou" tvář.

Petra v druhé délce Strani pensieri (6c, 6a+, 6a), Torre Romana, Cinque Torri. Parádní lezení v kvalitním matroši. Ve třetí délce se do nás opřelo slunko a bylo to prostě krásné...

Pohled z Torre Grande po přelezu pětidélkové cesty Finlandia, Cinque Torri.

Cinque Torri jako na dlani.

Kostky...všimni si lezce v levé části pravé kostky...ať máš měřítko.

Torre Inglese

Petra.
Video s Cinque Torri panorámatou následuje.

Prosba o přirozený úsměv.

Slunění mezi kameny.

Konec italského pobytu je ohraničen studenou frontou přicházející téměř do celé Evropy. Rozhodovací ruletu Arco vs. Osp vyhrál Osp, neb jsme v něm ještě nikdá nebyli. Osp byl fantastický. Lezení po krápnících je krasová a krásná záležitost v jedné osobě. 

Osp.

Osp, sektor Luknja, což znamená jeskyně.
Osp a jeho jeskyně v následujícím videu.


Vlevo zdivo, vpravo Petra.

Osp, Luknja
Ještě děláme otočku do Buzetu (viz info v první části příspěvku). Po cestě "belle skoda" protíná hranici 100 000 najetých kilometrů...jsem dojat a naše felda taky. Ta se z toho tak dojala, až se jí z toho totálně dosraly (promiňte mi to slovo) brzdy a my musíme počkat do pondělka, aby nám to místní automechanický fachman opravil. Vše naštěstí dobře dopadá.

100 000 .... WOW !!!!!!!!!!!!

Sektor Pandora v okolí města Buzet. Všimni si té díry ve stropě (tam, kde je to hodně černé). Když je dost vody, tak tam teče vodopád. Když jsem pod tím stál, vypadalo to tam jak v jiném světě...

Odhalte Pandořinu skříňku v tomto videu...


Po cestě zpět do rodného kraje se ještě zastavujeme na den a půl a noc u našeho slovinského kámoše Luky, kde spíme po měsíci v peřinách a cítíme se povznešeně. Půl dne strávíme bouldrováním v Lukově oblasti Kamniška Bystrica a pak již tradááá směr Rusava...

Kočkování s lanem.

Nezžehni mi legíny.

S Lukou v jeho vápencovém bouldrovém království v oblasti Kamniška Bystrica.

Pokus o Ciernou srnu...jeden z bouldrů na šutru.

Next article / Další článek:

Similar articles /Podobné články: