Moje první dovolená



zdarec,

jak se jmenuješ? Já jsem Eduard Šlachta a je mi necelých 6 měsíců. Začátkem září jsem vyvezl svoje rodiče na moji první dovolenou. Řídil otec a matka se starala o mě. Takhle je to z mé strany preferováno z hlediska bezpečnosti při jízdě a mého stravovacího komfortu. Nejdřív byly trochu zmatky, kamže se jako pojede, protože nebylo moc jasné počasí, takže otec popůjčoval asi milion průvodců od svých domnělých kamarádů a pak ani jednoho z nich nepoužil. Tomu říkám "profík", no neva. Nakonec teda Kronthal, respektive Alsasko ve Francii. Jo a jelo se bouldrovat, aby u mě vždycky mohl někdo být, protože čumět v kočárku, jak se otec, nebo matka sápou někam po skále asi hodinu, mě fakt neba. Jelikož rodičové ještě netušili, jak boží umím být v autě na dlouhých tratích, tak předposraně rozdělili cca 6.5 hodinovou trasu na 5hodin první den a zbytek den druhý. Těch 5 hodin se jelo do jedné neměcké oblasti zvané Felsenmeer v části Německa Odenwald, což je poblíž města Darmstadt někde mezi Mannheimem a frankfurtským párkem. První noc jsme spali v nějakém Hóófu, protože rodičovstvo ve mě opět nemělo důvěru, neb ráno mělo být 12 stupňů Celsiuse, což bych prý nemusel zvládnout. Kecy prdy šáša krasty. V dalších nocích bylo i chladněji, ale alibi je alibi.

Tady se válím s mamčou na louce. Prý abych se během cesty trochu protáhl...

Ruce ve tvaru rukou mě berou no...


Jsem ještě prďola, ale jestli mě něco baví, tak jsou to listy a stromy a listy na stromech...takový můj koníček prostě.
Německo, Odenwald, Felsenmeer -> rovnou sdělím, že bych dával bacha na lezení během víkendu. Teda pokud tě nerajcujou davy turistů za tvými jistě nabušenými zády. Většina bouldrů z kategorie "místní klasika" totiž leží skoro přímo na turistické trase a o víkendu tady bývá asi fakt narváno, protože v neděli večer bylo parkoviště obsypáno auty. V pondělí to bylo na pohodu, ale taky pořád někdo chodil. Leze se po žule, která prý dost žere kůži, ale my odkojeni Petrohradem víme svoje. Případně kdo někdy lezl v Jizerkách (což já sice ještě ne, ale skrzeva otce jsem sdědil jeho pravzpomínku), tak má o hrubozrnosti trochu jinou představu. Charakterem to otci trochu připomínalo Loučovice. Na procházky s malýma dospělýma děckama jako jsem já je to tady taky fajn, protože je to tu protkáno sítí turistických okruhů, které různě křižují tohle moře skal (Felsenmeer). Nevím, jak ostatní sektory, ale na netu je doporučován hlavně sektor "B", kde jsme byli my a zbytek vypadal při naších procházkách dost zamešený. Víc než jeden den bych se tady pod hrazdou s hračkama neválel.
Felsenmeer -> odtajnění jeho názvu a pózovací foto.

Procházky v okolí oblasti Felsenmeer se daly zvládat i s mým offroad kočárem.


Blížíme se k parkovišti...konečně kojení...yeaaaah maaaan !!!!!


Občas hraju hezouna, aby mě měli rádi a chvíli mě ještě krmili.



Felsenmeer a tatík v jednom z bouldrů. Chvíli se srábek bál, neb to bylo vysoko, ale nakonec to dal.



Tady si mamča mákla, ale pak jsem ji radší odvolal, aby si něco neudělala...přece jen jsem na ni ještě krapítek závislý.


Moje oblíbená pozorovací poloha.


Felsenmeer


Felsenmeer.


...že zdravím.


Nojono...otecko, aby na tuto sesli náhodou nevlezl žeano.

Francie, Alsasko -> áááach slunná Francie. Můj první kontakt s ní. Camembert destilovaný několik hodin v matčině prsu chutnal snad ještě líp než ta pivní pěna, kterou mi otec nedávno z čistě zdravotních důvodů dal ochutnat. Vyhlídnuto jsmě měli několik oblastí, ale nakonec jsme lezli pouze ve dvou a okem se polaskali s ještě jednou navíc. Něco málo k nim níže. Alsasko obecně nabízí spoustu lezení. Však kousek za hranicemi se nachází německý Pfalz, o kterém už si možná slyšel/a.

Spali jsme více méně na dvou místech a to poblíž oblastí, kde jsme lezli. Počasí klaplo tak nějak na pohodu, abych se ani moc nepotil, ani moc nemrzl. I když dle matky samozřejmě kosa byla, ale víš jak....baby no. I když otec byl vlastně trochu nachlazený, takže taky trochu kňučel. O restdayi jsme se byli podívat do blízkého města Saverne, které celkem překvapilo svou pěkností. 


Pohlídka města Saverne


Klasická pózovka v Saverne.


Osiřelý kolotoč.


S krabičkama od francouzských sýrů si vydržím hrát docela dlouho.
Na poslední tři dny jsme se potkali ještě s Andym a Agus(tinou), se kterýma byli rodičové domluveni předem. Znají se totiž ze Zélandu a od té doby navázali přátelství. Příjezd byl trochu vtipný, kdy se Andymu nechtělo věřit, že GPS souřadnice zaslané otcem jsou skutečné, neb jsme parkovali(a pak spali) "hluboko" v lese a Andymu nějak "nevoněla" ta lesní příjezdová cesta. Vše ale dobře dopadlo a obrovská večeře, kterou tatík připravil pro nově příchozí našla své chřtány.

Vracet jsme se sice měli, až v sobotu večer nebo neděli ráno, ale jelikož se počasí zhoršilo do deštiva, tak jsme se rozhodli pro návrat už v sobotu dopo. Gůglem zmiňovaných 6.5h nám trvalo necelých 10h, neb nás trochu zbrzdila zácpa na silnici a můj ustavičný hlad.

Závěrem nám ještě tatík připravil "moc prima" drámo, kdy jaksi podcenil kontrolku signalizující docházející naftu v nádrži. Prý to mělo vystačit na cca 100km a my měli se svítící kontrolkou ujeto 80km, když jsme dorazili na Rozvadov. Tam je možnost nabrat pohonnou hmotu přímo na hranicích a nebo o tři kiláky dál na Shellce, na které je taky možno si dát párek v rohlíku. "To už dojedem", pravil otec s vidinou teplé uzeniny obalenou rohlíkem. Prdlajs. Jako jakési poslední vzepětí jsme ještě předjeli dva kamiony a pak přišel jakoby "poryv větru", který ovšem poryvem nebyl, neb stromy zůstávaly ledově klidné. To už bylo jasné, že párek hned tak nebude. Kdo to tam zná, tak si možná vybaví, že k shellce vede táááhlý kopec dolů (díký Bohu za něj), ve kterém nám to chcíplo. V odstavném pruhu jsme se doloudali do spodní části zkopce a cca 500m před benzinkou to zařízli. Tatík lehce ve stresu, že nafťák (na rozdíl od benziňáku) naskočit nemusí touto myšlenkou zatím radši nikoho neplašil, vyhodil výstražný trojúhelník a začal "sprintovat" k benzínce, odkud se poněkud zadýchán vrátil s třemi litry nafty. My s maminou jsme stáli za krajnicí u plotu a pomalu začínali klepat kosu, neb se začínalo stmívat. No nebudu tě napínat...auto naštěstí naskočilo, čimž zase naskočila i naše dobrá nálada a my "v klidu" dojeli na ten párek...



Laurenzo-boulder.
Laurenzo boulder.


Laurenzo boulder.


Laurenzo boulder


Laurenzo boulder.


Agus a Andy.


Kali, Agus, Andy a já.

Laurenzo-boulder-fels -> tvrdý písek s příměsí oříšků. Respektive to tak při pohledu na něj působilo  zřejmě něco křemičitého. Celá oblast působila velmi příjemně a klidně. Nikde nikdo, i když bouldristi sem občas určitě zavítají, soudě dle přítomnosti mága. Dopady příjemné. Je tu všehovšudy cca 15 kamenů a asi 70 směrů. Klasa je tvrdá a tak to má být, aby už i kojenci jako já hned ze startu věděli, že život je boj. Přístup je zhruba 10 minut po trase, kde i kočárek projde s relativní pohodou, i když to se mnou občas pěkně házelo a otec občas nějaký ten kořen musel přenést...ale dobře mu tak, neměl si mě pořizovat...jeliman.
Topo zde: http://www.escalade-alsace.com/falaise/Laurenzoboulderfels.php


Hultehouse -> Tady jsme byli jen na čumendu, ale taky to vypadalo pěkně. Obtížnostně od trojek po jedno 7c. Menší oblast-sektor. Tak na den, max dva, když si tam něco rozlezeš. Od Laurenzo-boulder-fels je to kousek, takže se to dá spojit.
Topo zde: http://www.escalade-alsace.com/falaise/Hultehouse.php

Gueberschwihr -> Tohle je cca 70km jižněji. Z pohledu bouldrů za otce nic moc. Z pohledu lana to ale může být něco jiného, neb je tady toho hodně a my viděli pouze malou část. Šutr trochu změnil charakter a přesto, že je to písek, tak měl tendenci být jakoby oklouzaný (to písek umí??). Bouldry v nízkých obtížnostech spíš zamešené. Taky je vetšina v kopci, takže pro prďoly jako já je tam možnost válení sudů ze svahu, pokud se zadaří.

Voda zde: odkaz na mapu
Závěrem pár fotek pro mé příznivce:


Tady zovna začínám kulinařit.


Ale nejdřív je nutno vyčistit si zuby.

Sleduji listy stromů a za chvíli jedem domů.
Jednu pro fanynky po ránu v mém fešáckém svetru.

...ještě si trochu zablbnem...
...to je celkem sranda někdy...

...pak už ale otcovi dávám jasně najevo, že filmování končí....
...ale už mě s tím foťákem fakt s....štveš.

Orevuár jaguár.

Žádné komentáře :