...Adam's Travel Blog...: jura 2013

Dobrdan,

Je pondělí, tedy nejlepší čas na to začít shánět drobotinu na další víkend, aby se pak nemuselo závodit a přeplácet volné lezčíky. Něktěří jsou přihlášeni defaultně a již nemají úniku, některé je nutno ještě sehnat. Jádro programu tvoří Petra, Martin Frayer aka Kaštánek aka Macánek a Já aka Já. Po rozeslání head-huntingového emailu a jeho neovykle nízké odpovědní kvótě volíme variantu hop a nebo trop a dáváme inzerát na lezce. Je to pecka...pojedem nakonec asi v 19 lidech...aj, tak ne, nene, nakonec zas teda jenom ve třech, neb všichni srábci se nakonec odhlásili, nebo byli odhlášeni. Nevadí, i tak to bude fáájne a pjéékne, bo jsme kreativní, až to bolí.

Petra v "Noch hält´s", úžasná sevn-majnus.

Och, jak je mužný a svalnatý. (Asana, 7, nádherná sedma)

Již v týdnu vybírám oblast světoznámého charakteru, aneb Rothelfels...ještě jsem tam nebyl, ostatní taky ne. Tušíme davy, ale víme kulové. Cest mraky, lidí hromy blesky. Nakonec však vychytáváme původně uzavřený/námi otevřený(ofiko zákaz už skončil)/sektor úplně vlevo. Lezeme o 100 péro, děšť nedéšť, slunce neslunce, únava...ještě větší únava. Na konci dne Frayer ukájí chtíč po zisku fejsbukové profilovky v gotické bráně fotogenického charakteru. Já už se v myšlénkách orientuji směrem k sestupu, neb vím, že dole mě čeká zasloužená odměna. Anoano, jistě samozřejmě, polibek mé milé jsem taky dostal, ještě ho musím ale něčím zapít ne?? Ve spacáku s peřím té nejvyšší kvality skrývá se poklad zlatavý a stále ještě vychlazený, který do sebe s heslem "řídí kdokoliv kromě mě" házím. Cimrman měl pravdu..."chlast, slast".

Rothelfels

Pravčická brána v Juře.

Při té výšce jímá mě závrať.

Lochspassss...

Frayer

Večerní pohoda u ohně, s rýží karím zalitou a převisem akorát pro dvě osoby nemá chybu. Ráno nás probouzí funění horkovzdušného balónu, který prosvítá skrz stromy doprovázen slunečním svitem...oko si pochutnalo...je na čase se zase začít bavit dalším dnem. Kafe, makovec, poklidit, vytřást včerejší česnek ze všech koutů ústní dutiny zubním pometlem, vybrat další jurskou parádu a hurá do skal. Tentokrát volíme Soranger Wand. Jsme v lichém počtu, volíme tedy něco kratšího, ať se občas prostřídáme. Oblast pěkná, cesty převislé, my slabší a slabší, prostě ideální kombinace dle našeho gusta. Už večer smskou otravovala partička vracející se z Zillertalu, kde stejně prd vylezli, jen klíče od aut zabouchávali si, pod mostem bez domova bydleli, chlastali, zuby si nemyli a na naší slávě ohřát se přijeli jen. Nevadí, my duchem jsme otevření a i takovou zvěř do svého kruhu přiberem. Den skončil stejně rychle jako přišly bambitky až po rameno, takže není na co čekat, hop a skok do aut...všichni už se přece těšíme na pondělí, kdy se konečně zase usadíme do pracovišť a odpočinem od šutru.