Z Cuency do Albarracinu

Jsem líný se dívat, kde jsem posledně skončil a tak doufám, že tak nějak plynule navážu. Poté, co jsme byli tam, kde jsme byli minule, jsme se přesunuli do Cuency. Jde o historické město v části Španělska zvané Castilla La Mancha (Někomu se asi hned vybaví Servantův Don Quijote, někomu možná verš Pepy Nose -> "Jsem Don Quijote de la Mancha, mou milenkou je...dona Aaanča") a jezdí se sem hlavně za lezením na laně. Teda pokud nepočítám těch bambilion turistů, kteří sem jezdí aninevímproč. My jsme tady měli scuka se spojkou z Česka, nicméně na lezení došlo jen asi 3 dny, protože po zbytek času nás sužovala viróza, kterou jsme si pořídili všichni čtyři a moc jsme si ji užili...svini jednu.

Z Cuency jsme dojeli do města Alcaniz, které je celkem kousek. Hlavní důvod byly bouldry, kterých je kolem spousta. Šutry jsou poházené v polopouštně vypadající krajině, která oko pohladí. Zde jsme se setkali s další českou rodinnou spojkou, se kterou jsme pak cestovali=lezli cca 3 týdny. Jednak tady, druhak v Albarracinu, což je malé městečko vábící turisty (hlavně ze španělska) a bouldristy (z celé Evropy). Dovalili jsme tady zrovna na Velikonoce a to byl přátelé solidní kotel, jak tady bylo přelidněno. Naštěstí my i bouldry jsme nápor ustáli a žijeme dál.

Aktuálně momentálně a teď taky se nacházíme právě v Albarracínu, kde jsme si vzali ubytko na dva dny, protože mělo pršet. Dneska spadly asi 3 kapky a zítřejší úhrn srážek už rosničkáři postupně, ale jistě snižují. No neva, aspoň vyperem i v automatické pračce a já zas nebudu dva dny spát venku. Teď už většinu nocí spíme v aute (Petra plus kluci) a já venku pod širákem. Přeci jen dodávka není nafukovací a když se tam naskládáme všichni, tak je to spíš takové nouzové řešení.

Dost slov, nechť promluví obrazy.

Tohle je Cuenca bejby !!!

Ulicemi Cuency.

Furt Cuenca. Já z ní byl nadšený, takže to dávám i sem.

Z Cuency vybíhají dva kaňony, ve kterých se leze. Skály začínají hned na okraji města a táhnou se v délce několika kilometrů. Eda konečně provětral odrážedlo (Doteď tvrdil, že na něm jezdit nebude, protože si myslel, že mu bereme kolo. TO kolo, na kterém doma jezdit nechce, ale tady se rozbrečel, že proč ho tady jako nemá. I tak ho ale máme rádi.)

Jeden z masivních převisů, který je ale spíše turistickým než lezeckým cílem.

Sektor Los Hocinos a místní bouchač Los Edinos.

Stejný sektor focený a značně zazoomovaný z protějšího břehu řeky. Lezci vlevo.

V Cuence je parádní muzeum s dinosaurama. Moderní budovy s krásnou expozicí modelů a zkamenělin (ty se neměly fotit). Vstupné je 5E a ve středu mají zadarmo. Z důvodu časové ležérnosti jsme zvolili levnější variantu.

 Muzeum.

Dinosauři na procházce kolem Cuency (Jasně že tohle zrovna nejsou "dinosauři", ale xiloxunoposunopléodi...anebo možná mají nějaký jiný z těch úžasných lehce zapamatovatelných názvů)

Dětská müsli party v Alcaniz.

Koupací a žabkově-házecí jezero poblíž Alcaniz.

                                                       

Pohádka, aneb chvíle klidu, pohody a usmíření.

Standardní lego se staví v autě a u skal, protože se sbalí do malého pytlíku. Objemné duplo se staví v indoor ubytováních. Tato taktika zatím nemá chybu.

Nemyslím si, že by Vincentovou nejoblíbenější písničkou i po této noci zůstávala hitovka "Komáři se ženili".

Cuenca a most jako stvořený k házení kamínků a prachu do vody.

Od mostu to bylo pouze několik metrů k tomuto místu a i odsud bylo nutno kamínkem si hodit a trochou prachu hladinu poprášit. Kdo by odolal...

Z tohohle baráku vyrostl šutr normálně.

Údolí Huécar [čti jinak].

Zátiší s domem.

Samo-spoušť.

Čirá radost.

Nákladní lodě čekající u přístavu (Valencia).

Třetiny.

Eda s kámošem Tondou dovádějí u vln. V pozadí valencijský přístav.

Ve Valencii jsme navštívili místní "akvárium", což prý jedna z největších evropských expozic podmořského a přímořského života. Byla to fakt paráda. Ten den zrovna pršelo, takže to byla dobrý volba. Tady zrovna tučňáci.

...a tady naši dva tučňáci.

To je ale plážovina (Valencie)

Beach boys. Valencie.

Valencie.

Vincentova první "cesta" na laně. Vidí ostatní děti, tak to chce taky zkoušet. V jedné menší oblasti (Lliber) při vyčkávání na lepší počasí v Albarracinu.

Lliber (lano).

Zbytek je mix fotek z Albarracinu.

Bouldry spousty různých tvarů a velikostí. Tohle je výhled ze spacího parkoviště po cestě na latrínu, která je mimo jiné otevřená (jen místo k sezení, žádné stěny).

Vinc se dvěma českýma kámoškama Marjánkou a Johankou. Tady si navzájem dávají lekce kreslení.

Někdy jsou k sežrání a někdy jsou k sežrání. Večeře na parkovišti kousek od bouldrů. Podávají se párky.

Vinc na obhlídce zchátralého kamenného domu, kterých je tady poměrně dost rozházených různě po polích a otevřených planinách.

Kamarád Tonda.

Leze Katka, chytá Petra, padá Honza.

Leze Petra, chytá Honza.

Tvary a útvary.

Tvary a útvary.

Výhledy.

Parkoviště, kde je povoleno parkovat 24h denně. Rozuměj tedy, že spaní je dovoleno, pokud se nechováš jako blbec. Na fotce cca pětina parkoviště. Během Velikonoc to tady bylo total plné. "Spací" parkoviště jsou tady celkem dvě. Tohle je větší z nich. Na ostatních je parkování v noci zakázáno a téměř každý den to kontroluje Guardia Civil. Víme to i z vlastní zkušenosti, když jsme přespávali někde úplně mimo a stejně nás ráno vyhmátli. Od te doby spíme už jenom tady...viz foto. 

Došly ranní ovesné vločky, takže Vincent si dává chleba s medem. Snědl ho kvanta a potom se asi pět krát ve skalách poblil. Težko řict, jestli to bylo z toho, ale naštěstí pak už byl v cajku.

Z parkoviště je vidět přímo na hradby Albarracinu. Dnes (28.4.2022) jsme se tam byli podívat, ale fotky až příště.

Jeden z výhledů ze spacího parkoviště.

A co teď se ptáš? Jsme stále v Albarracinu. Zítra nám končí ubytování pod střechou...prostě v domě. Teď by několik dnů nemělo pršet, takže se zase těšíme na bouldry. Dneska jsem se byl v dešti podívat, kde by to zítra mohlo jít a vypadá to na sektor Fuente, kde je spousta převisů a i pro děti je to tam parádní a od parkoviště kousek, takže značka ideál.

Adios amigos.