Přes Francii do Španělska

Opustili jsme Itálii a po Azurovém pobřeží se postupně přes Nimes a dále Perpignan dostáváme do Španělska, kde se momentálně nacházíme ve měste Cuenca. Poslední týden je celý ve znamení chřipky, rhinoviru a jiných laskomin. Brouzdaliště staťových nápadů vyschlo, takže se přesouvám k dobře známé formě komentovaných fotek. Vzhůru tedy k nim:  

Tatínkova trička, rozjasnila líčka.

Azurové pobřeží je dlouhé a krásné. My jsme se rozhodli, že strávíme pár dní v části d'Esterel

Výhledy byly suprtrupr.

Azurové pobřeží.

Azuro.

Nimes a cca 2000 let stará aréna hnedle vedle novodobého Muzea umění. Kontrastní látka vstříknuta.

Nimes, kousek od Arény. Voda je pro kluky jak magnet. Takže téměř každá fontána je bouřlivě vítána. Ano, je to rým, je to rým.

Na pravoboku mimo fotku se odehrával finiš nějakého závodu a hrála tedy hudba. Edis se rozvlnil jako správný "dancer". 

Cca půl hodinky na jih od Nimes jsou pláže. Hurá. Momentálně pouze na čumendu.

Lochneská příšera.

Beach-boy.

Mokrá voda.

Odchod

Aigues Mortes a jeho dobře dochované opevnění. Historická část města je právě za těmito hradbami.

Madonna s dítětem.

Jak už jsem psal...mag-net.

Jedním z místních symbolů jsou evidentně plameňáci. Úplně sám jsem přišel na chytrou myšlenku, že to bude asi tím, že tady taky žijí.

...oni si tady prostě žijí.

V Ostravě na Kuřim rynku, zasadil jsem mandarýnku.

Plamen-ňák.

Když jsem spatřil tuto rybu a nakoukl jí do chřtánu, tak jsem byl nejdřív znechucen, že lidi jsou fakt hovada, že ty odpadky nacpou už fakt všude. Když jsem ale zjistil, že je to regulérní odpadkový koš, tak už mi to tak odpudivé nepřišlo.

Petra se s Edou dohadujou, která loď je jejich.

Parádní spaní u moře. Zkus najít linku oddělující oblohu od vody. Ale hlavně...a na to pozor...tohle už je ve Španelsku. Ale tos los alamos samozřejmě poznal-a že ano. Po večerním příjezdu na tohle místo jsem si sedl vedle té lodě, popíjel červené, požíral chleba s černýma kořeněnýma olivama a poslouchal jakousi dýzu, která probíhala kdesi daleko. Hudebně přírodní bizár.

Loď.

Vincent ukazuje na španělské středozemní moře. Eda si koleduje.

Eda dokoledoval. Vylili jsme vodu z gumáků a šli ho převlíknout. Řval jenom chvíli.

My kluci.

Petra s Edou

Petra studuje nějaká skripta a kluci přemýšlejí nad úkoly, které jsme jim zadali.

U města Alcaniz je spousta bouldrů a krásná příroda. Taky se nám tam rozjela viróza, takže jsme si to tam zas tak moc neužili.

Navštívili jsme už fakt hodně dětských hřišť.

Náš nejmladší šofér. Řídit sice ještě neumí, zato ale umí náramně rozhodit náklon světel. Dalším umem je zapnout přední i zadní stěrače. To abych se měl vždycky čeho leknout, když nastartuju.

Naši lazaři.