Opustili jsme Itálii a po Azurovém pobřeží se postupně přes Nimes a dále Perpignan dostáváme do Španělska, kde se momentálně nacházíme ve měste Cuenca. Poslední týden je celý ve znamení chřipky, rhinoviru a jiných laskomin. Brouzdaliště staťových nápadů vyschlo, takže se přesouvám k dobře známé formě komentovaných fotek. Vzhůru tedy k nim:
 |
Tatínkova trička, rozjasnila líčka. |
 |
Azurové pobřeží je dlouhé a krásné. My jsme se rozhodli, že strávíme pár dní v části d'Esterel |
 |
Výhledy byly suprtrupr. |
 |
Azurové pobřeží. |
 |
Azuro. |
 |
Nimes a cca 2000 let stará aréna hnedle vedle novodobého Muzea umění. Kontrastní látka vstříknuta. |
 |
Nimes, kousek od Arény. Voda je pro kluky jak magnet. Takže téměř každá fontána je bouřlivě vítána. Ano, je to rým, je to rým. |
 |
Na pravoboku mimo fotku se odehrával finiš nějakého závodu a hrála tedy hudba. Edis se rozvlnil jako správný "dancer". |
 |
Cca půl hodinky na jih od Nimes jsou pláže. Hurá. Momentálně pouze na čumendu. |
 |
Lochneská příšera. |
 |
Madonna s dítětem. |
 |
Jak už jsem psal...mag-net. |
 |
Jedním z místních symbolů jsou evidentně plameňáci. Úplně sám jsem přišel na chytrou myšlenku, že to bude asi tím, že tady taky žijí. |
 |
...oni si tady prostě žijí. |
 |
V Ostravě na Kuřim rynku, zasadil jsem mandarýnku. |
 |
Plamen-ňák. |
 |
Loď. |
 |
Vincent ukazuje na španělské středozemní moře. Eda si koleduje. |
 |
Eda dokoledoval. Vylili jsme vodu z gumáků a šli ho převlíknout. Řval jenom chvíli. |
 |
My kluci. |
 |
Petra s Edou |
 |
Petra studuje nějaká skripta a kluci přemýšlejí nad úkoly, které jsme jim zadali. |
 |
U města Alcaniz je spousta bouldrů a krásná příroda. Taky se nám tam rozjela viróza, takže jsme si to tam zas tak moc neužili. |
 |
Navštívili jsme už fakt hodně dětských hřišť. |
 |
Náš nejmladší šofér. Řídit sice ještě neumí, zato ale umí náramně rozhodit náklon světel. Dalším umem je zapnout přední i zadní stěrače. To abych se měl vždycky čeho leknout, když nastartuju. |
 |
Naši lazaři. |